Maltézský psík

Anketa

Zprávy

  

TOP List


TOPlist

panička píše

Jak jsem jela do Anglie

Zase jedna nepsí akce a to paniččino vyprávění o školním zájezdu.Pozor,jen pro toho,kdo má dost času,protože je to poměrně vyčerpávající:).
Fotky na rajčeti.
Své vyprávění začnu prvním májem, tedy sobotou,1.května. Dochystala jsem si poslední věci, umyla vlasy, šla nakoupit jídlo, dochystala jídlo a začala nestíhat. Naštěstí jsem to všechno dala a krátce po jedenácté jsme vyjeli. Ještě jsme se stavili pro kamarádku a pak už jsme zamířili ke škole a k busu. Zvenčí vypadal fajně, ale vevnitř..se mi zdál dost malý a ty sedačky mohly být vyšší. No, co, daly jsme si sem věci a šly ještě čekat ven. Byly jsme tu první, ale za pár minut se to tam začala zaplňovat. Rozloučili jsme se a začalo těch tolik očekávaných pět dní. Vlastně šest. Cesta utíkala tak normálně rychle, občas jsme zastavili na benzínce...Přišla noc, ale spát se nedalo, pořád někdo kecal...A ještě k tomu se ráno jelo na trajekt. Ale tak, asi tak dvě hodiny jsem si zchrupla, i když, to víte, v autobuse se moc dobře spát zrovna nedá. Po cestě jsem i zapomněla na to, že už je mi 14 a jsem zas o rok starší. Přijeli jsme do francouzského Calaisu na ten trajekt.
A to už bylo asi tři hoďky 2.května. Bylo to obrovský a taky to děsně foukalo. A bylo příliš brzký ráno. V trajektu to bylo šílený, to neustálý dunění, blbej vzduch.. Ale přežili jsme to a zase se jelo autobusem. Z okýnka jsme viděli ty bílý anglický skály. Počasí v Anglii bylo dost divný a mě taky bylo divně. Nu nic, tenhle první den v Angii jsme byli na takový lodi, která měla asi sto pater a místností, kde byly nejrůznější místnosti lodi:D.  A všude byli figuríny těch lidí, co tam jako jsou, těch námořníků či čeho. A bylo tam toho hrozně moc a bylo to plný bludiště a mě se tam vůbec nelíbilo. Jako jo, bylo to udělaný hezky, ale na
1
mě to prostě nezapůsobilo. Dál jsme šli na Tower Bridge. Ten mě nepřekvapil ani nezklamal. Akorát teda pršelo a foukal vítr. A potkali jsme asi několik desítek jeptišek(nepravých)jak někam běželi:D. Fakt zajímavý. Dál jsme šli do Toweru, na ten hrad či co.T am se konaly různý výstavy v těch "prostorech" a bylo jich tam fakt hodně. Třebas tam byla výstava rytířskejch zbrojů,zbraní,.. nebo kráslovský klenoty. A pak jsme se narvali do busu a jelo se na místo M. Totiž tam, kde si nás měli vyzvednout rodinky! Adoptivní rodinky na těch pár dní. Byli jsme děsně nervozní, ale taky jsme se těšili. Žádný auto našemu zraku neuniklo a každej hádal, kdo bude jeho,j akej bude a tak. My jsme očekávali ženskou, protože nám bylo nadiktováno jméno Sheron Drislane, ale přijel manžel této paní. Čekala jsem to horší. Vzali jsme si tedy naše bágly, představili se, pozdravili a nasedli do auta. Hned nás upoutaly sedačky a bylo jasný že budou mít děti. Tomu odpovídalo i auto, který bylo poněkud špinavší, ale hodně veliké a sedačky měli takovej klouzavej povrch, asi proto, když tam děti něco vylijou, aby se to do nich nevsáklo. Uši nám drásala hudba puštěná na plný pecky a ještě k tomu ten chlápek pěkně řezal zatáčky. Po týhle krkolomný jízdě jsme se vyškrabali po schodech ke dvěřím domečku a vevnitř na nás už čekali děti a taky paní domácí. Bylo tu celkem málo místa a to jsme se museli ještě vyškobrtat s našema taškama po schodech nahoru. Měli to tu hezky zařízený,ale pořádek nic moc. Dětí tu bylo pět! Ta pani nám pak něco vysvětlovala a já nevim co, takže vám nemůžu říct, jestli je správně to, že: jejich jsou tři děti a dvě tam byli na prázdninách. Ale řekla bych že jo, protože dole měli fotky jenom těchlech třech dětí. Holčiček, dvě byli dvojčata, těm mohlo bejt tak 10 a jedno mimčo, asi čtyř-pěti letý. Docela sympatická rodinka. Pokojík byl docela v pohodě, dvě palandy, skříňka, televize s videem a jakási komoda, okno, topení. Pak za námi přišla ta Sheron, ukázala nám horní patro, kde byli dětský pokojíky, wc, koupelna, ložnice a náš pokoj. Pak na nás začla mluvit, což byl kámen úrazu:D. Vim, že se nás ptala na cestu, pak na jména(jako bych Betce neřikala, že musí říct I am Betty a né Betka..) a taky jak umíme anglicky. Myslim, že to pochopila sama, ale přesto se zeptala, tak řikám že špatně. To bylo samý yes, yes, ok, kejvání:D..Opustila nás a tak jsem si vybalily a další věci jsme udělaly:D. V osm asi pro nás přišla ta holčička, že je večeře, což jsme jí samozřejmě nerozumněly, tudíž to musela ukázat rukama:D. Na jídlo byly hranolky, salát, rajčata, karbanátek na housce a sýr na housce. Bylo toho moc, takže jsem snědla tak půlku. Jako zákusek byla zmrzka. Pak za námi přišel ten chlap a šel nám pro změnu ukázat dolní pokoje. V koupelně nám vysvětloval, že horká voda neteče pod červenou, ale pod modrou a naopak. Já jsem mu rozumněla, jenže jsme se ani jedna netvářila asi moc přesvědčivě, tudíž to tam furt vysvětloval a vysvětloval, pak jsem si to musela i zkusit. Přesunuli jsme se do obejváku, kde nám řikal, že můžem hrát hry na tv a koukat bud tady v dole nebo nahoře. A taky nám řikal, kdy budem vstávat(7:00), snídat(7:15) a odjíždět(7:45). A ptal se nás co chcem k snídani na pití. A pak už jsem šly spát a byl konec dnešního vyčerpávajícího dne:D

Na pondělí 3.května jsme měli jet navštívit Oxford a pak Windsor. Ani nevim, kde všude jsme tam byli. To vám napoví spíš fotky. Ale určitě vim, že jsme byli v Christ Church, tam kde bylo něco s  Harrym Potterem. Tam to bylo fakt hezký. A pak jsme to tam nějak různě procházeli, nějaká knihovna tam byla..Fakt nevim tyjo:D.
O
Nejlepší byl pak rozchod, jenže já jsem hrozná, vždycky vybírám, vybírám a pak už se zas musí jít a nic nekoupim. Takže tak to dopadlo i tady. Odebrali jsme se do Windsoru, kde jsme se tak různě ploužili, protože tu byl taky rozchod. A pak jsme teda jeli "domů". Dnes pro změnu byly hranolky a řízek a malinovka, byla to fakt luxusní večeře a snědla jsem všechno!:D. Šly jsme spát asi až v půl dvanáctý, protože jsme si všichni myly hlavu a protože ta sprcha měla pidi hlavičku, tak ta voda tekla pomalu:D.

4.květen byl den ve znamení muzeí. Nejprve jsme jeli do Přírodovědného muzea, u kterýho jsme byli o hodinu dřív a museli jsme hodinu dřepet v tom šílenym vedru a vzduchu v autobuse. A ještě k tomu venku lilo. Jo šli jsme pak do Hyde parku, kterej jsme kousek prošli a pak do toho muzea. Tam to bylo moc hezký a veliký. Připomínalo mi to film Noc v muzezu. I ten dinousaurus v hlavní hale. Bylo to tady zajímavý, i když jsme se nejvíc pobavily u zrcadel, které byli podobné jako v zrcadlovém bludišti na Petříně. Následně se jelo do mueza voskových figurín, kam jsem se těšila strašně moc! Vstup všechny trochu zaskočil, protože se platilo přes 600 korun českých. Vevnitř to bylo super. Robertíček Pattisonek, tam stál v takovym růžovým pokojíku, kde fotila nějaká ženská profesionálně a pak vám dala papírek s číslem a měli jsme si tu fotku vyzvednout za nějaký libry. Na to jsem se jim teda vykašlala a byla jsem dost zklamaná, protože jsem si plánovala jak se s Robertíčkem vyfotim s zemdlelym Belliným výrazem. Sice jsem si tam stoupla, ale ten papír jsem pak někam hodila a žádnou fotku nemám. Pak tam byli další moji ohromní oblíbenci:D. Miley a Zacíček! :D. Och:D. Nejlepší je stejně fotka z Johníkem Deppem:D. Sice jsem myslela, že tu bude coby Jack Sparrow(kapitán:D), ale neva. Pak tu byly tuny dalších lidí a jeden Shrek:D. Třeba tu byl ten ze Sherloka Holmese, z toho filmu, Robbie Wiliams, Bob Marley, Elvis Presley, Barack Obama, Hitler, Michael Jakson...Dole pak byly ty zlý postavičky, taková mučírna tam, uplně sem se bála:D A taky jsme pak sedli do takovýho vláčku, ten nás zavezl nakonec, kde byl už jen krámek. Potom jsme šli na Oxford Street, kde byl zas rozchod a nejvíc času z něj jsme byli v Primarku, což byl uplně super levnej obchod. Akorátže většina oblečení nebylo můj styl. Bylo tu strašně moc lidí a taky to bylo pořádně veliký. Přesto jsem si koupila tašku a ponožky:D. Potom jsme jeli k rodině, na poslední noc a taky večeře a snídaně. Měly jsme těstoviny se sýrovou omáčkou. Docela fajn, ale včerejší byla lepší. Sbalily jsme si a šlo se spát.
4

Poslední snídaně, rozloučení, vyfocení s ro dinou, vyfocení domu a odjezd se konal 5.května. Dneska jsme se vypravili na London Eye. Ještě než jsme si vlezli do kabinek, tak jsme šli na nějakou 3D akci, nějakej párminutovej filmík. Bylo to uplně bezva, protože prostě 3D:D. A navíc tam pouštěli opravdický bubliny a sníh, padalo to tam na nás:). A pak jsme si nastoupili do kabinky okové. Do slavné okové kabinky! ohoo:D. Stoupali jsme, fotili jsme, stoupali jsme, fotili jsme. Pak jsme byli uplně nahoře, to byl supr okamžik a pak se zase padalo dolů.. Nu po sestoupení na pevnou zem naše botky zamířili k Big Benu a Westminsterskýmu paláci. A následně k Buckinghamskýmu paláci. Čekali jsme na chlápky v červených uniformách a mědvědích čapkách. Byly tu tuny lidí. dobu jsem si krátila pozoringem lidí a počítáním conversek.Mělo je tu fakt hodně lidí. Jinak vůbec moda tady je zajímavá. Legíny nebo ty uplý kalhoty, delší tričko nebo tak něco a nějakej kabátek. Conversky nebo kotníkový sandály. No nic, pak jsme zašli na Trafalgar Square a poté jsme prošli nějakou čínskou částí k nějakýmu parčíku a byl rozchod. Bylo tu nespočet krámků s jídlem a pár se suvenýry. Hledali jsme něco k jídlu, ale nikde jsme se nevyznali v tý nabídce, takže z toho sešlo a tak jsme si sedli na trávníček. Pak přišli kluci a začli tam dělat kraviny a stali se pro pár lidí docela atrakcí:D. A ještě nakonec jsme jeli k poledníku. A pak už jsme se naskládali do busu a začala zdlouhavá a náročná cesta domů, netřeba jí rozepisovat.
p

Domů jsme přijeli ve dvě hodiny dne 6.května, příjezd do našeho městečka byl fakt deštivý. Přijeli jsme totiž do bouřky. Nejvíc jsme se těšila na pořádnej spánek. Dočkala jsem se ho. Šla jsme si lehnout kolem devátý a protože jsem nešla dneska do školy, tak jsem spala do dvanácti.

A to je konec mojeho líčení našeho pobytu v Anglii. Něco jsem stoprocentně vynechala, protože to se musí zažít a nedá se to napsat. Ty zážitky tam. Bylo to moc super a klidně bych tam zůstala, domů se mi ani nechtělo. Samozřejmě, že jsem se těšila na lidi tady, rodinu, psa a takle. Ale podle mě jsem si to tam užila, počasí nám taky přálo. Lidi byli taky celkem v klidu. Uteklo to až moc rychle. A teď zas návrat do mojeho stereotypního života...Jo a ještě něco.Nenašla jsem tam žádný zverimexy...
Žádné komentáře
 
© 2009 Michal Slaba