Maltézský psík

Anketa

Zprávy

  

TOP List


TOPlist

o Annie

Náš příběh

Psal se rok 2007 a byly horké letní prázdniny.Přehouply se přes polovinu a děda při jedné ze svých obchůzek po obchodech přišel k nám a řekl tu větu,kterou si ,stejně jako celý tento příběh,pamatuji dodnes.A to:“Víte,že si Verča dovezla štěňátko?Malou,bílou kuličku,vejde se mi do dlaně“.Já jakožto už  v té době velký milovník psů,jsem začala vyzvídat rasu,stáří a tak dále.Nedočkavě jsme se domluvili s tetou a se sestrami a tátou jsme vyrazili k babičce.A tam přišla teta s Enynnkou v ruce,přesně takovou maličkou a úžasnou,roztomilou a rozkošnou,jako každé štěňátko.A začaly ty skvělé časy ve společnosti pejsků a pejskařů:).Eníka venčila občas i moje sestra,ale tu to postupem času omrzelo,mě však nikoliv.Byla jsem u ní každý den,brala jsem si jí ven,hrála jsem si s ní,no,trávila jsem s ní hodně času.A dodnes trávím.Asi ve čtyřech měsících jí začala „něco učit“.Ale u výcviku jsem skončila u přivolání a sednutí,další povely jsem Eníka začala učit až asi v roce.Bohužel.Ve výcviku jsem pak pokračovali v Kynologickém kroužku,což je ale zase jiné povídání.

Tak jako si pamatuji ten den,si stejně pamatuji babičky a dědy zaříkání:“Ten pes se do bytu nikdy nevkročí!Nechceme s ním mít nic společného!“.Jen se tomu směji,když vidím Ennynku rozvalenou na posleti a dědu,jak se s ní mazlí jako malé dítě:). Eník je pro ně nesmírně důležitou částí života,stejně jako pro mě.Co mě ovšem mrzí je ta skutečnost,že je Enny díky nim nesmírně rozmazlená.Dědovi slovo zákaz či důslednost nic neříká ,no a jak to dneska vypadá.Často se tím trápím,ale neudělám s tím nic,když druzí nespolupracují a v dědově případě ani nezačnou.(Abyste chápali,teta bydlí ve stejném paneláku jako děda s babičkou,jen o pár vchodů dál a chodí tam velmi často.)

Na závěr použiju jednu větu či citát,který mám moc ráda a hlavně,je pravdivý!

Tak psům zdar;).

Jenom ti, kdož neměli nikdy psa, nemohou pochopit, oč by byl život bez psů chudší.


Žádné komentáře
 
© 2009 Michal Slaba